Lídr Vědců pro ČR prof. Holoubek: politická korektnost je nebezpečná ideologie

Následující rozhovor vyšel na Parlamentních listech. K přečtení je pod tímto odkazem.

Nevídanou troufalost při kandidatuře do Evropského parlamentu projevilo hnutí Vědci pro ČR, když vyhlásilo boj politické korektnosti. Profesor Ivan Holoubek, člen Vědecké rady Masarykovy univerzity v Brně a volební lídr tohoto hnutí, vysvětluje, že nejde jen o nějakou mezilidskou slušnost. Je to politická ideologie, a to dost nebezpečná. Jejími typickými protagonisty jsou představitelé politických neziskových organizací i veřejné společenskovědní vysoké školy. Jejich absolventi pak obsazují místa ve veřejné sféře, nevládních organizacích, ale i v médiích. Uznávaný chemik také tvrdí, že jsme zcela ztratili normální respekt k názorům druhých. Ilustruje to na výrocích režisérky Olgy Sommerové, které jsou podle něj příkladem namyšlenosti elit.

Proč ve svém volebním programu hlásáte, že černá je černá, bílá je bílá, pohlaví jsou dvě, muž a žena, a manželství je svazek muže a ženy, když něco takového se už dnes přece nenosí a tvrdit něco takového je jako vstupovat do už prohrané bitvy?

Naopak. Myslíme si, že naprostá většina společnosti těmto objektivním pravdám rozumí. Nesmysly o třetích a kdovíkolikátých pohlavích prosazuje menšina populace. Ale o to víc je slyšet. Jde o mediálně vlivnou menšinu. My nejsme političtí snílci, ale vědci. Naším celoživotním krédem je zkoumání skutečnosti takové, jaká je. Proto odmítáme ideologické překrucování objektivní skutečnosti. Úhel pohledu může být různý a často svádí právě k překrucování skutečnosti. Takže pro nás jsou pohlaví dvě, bílá je bílá a černá je černá.

Odmítáte politickou korektnost, kde vám nejvíce vadí? A kdo jsou její největší strážci? Politické elity, uvědomělí novináři, angažovaní umělci, nejrůznější aktivisté, někdo jiný?

Vadí všude. Je třeba si jasně říci, že to není jen nějaká mezilidská slušnost. Je to politická ideologie, a to dost nebezpečná. Jejími typickými protagonisty jsou představitelé politických neziskových organizací a, bohužel, často i veřejné společenskovědní vysoké školy. Je k neuvěření, že na veřejných společenskovědních fakultách, které by měly být politicky neutrální, se dnes vyučují politické směry. Jak jinak kvalifikovat třeba gender studies, ze kterého dnes můžete mít magisterský titul? Lidé vycházející z těchto fakult pak obsazují nejrůznější posty ve veřejné sféře, nevládních organizacích, ale také v médiích.

Osmadvacet let působím v různých orgánech a expertních skupinách OSN. Tam je to obzvlášť patrné. Dny a noci jednání, jen aby závěry byly především politicky korektní. Ano, diplomacie a politika je uměním kompromisu. Ale politicky upravovat skutečnost stylem „vezmi pravdu, přidej polopravdu, nepravdu, pololež a trochu lži a promíchej, případně protřepej, a pak to vhodně politicky korektně prezentuj“ je cesta do pekel. Těch 28 let kolem mezinárodních úmluv mě v tom silně utvrdilo. A nejsem schopen to brát tak, že to tak má být, že to je to správné.

Anebo vezměte si tento rozhovor. Pro řadu lidí jsou Parlamentní listy bulvární škvár. A přesně prizmatem tohoto úhlu už se těším na komentáře, cože to chtějí ti Vědci pro ČR, když se prezentují právě zde?

Dokumentaristka Olga Sommerová se vyjádřila o volbách, že čím víc lidí k nim přijde, tím je to horší, protože většina není vzdělaná a své činy nedomýšlí. Demokracie je v tomhle prý tak trochu problém, ale, bohužel, s tím nejde nic dělat. Čekáte, že kandidátku Vědců pro ČR, kterou do evropských voleb vedete, budou volit podle dělení paní Sommerové nevzdělanci, nebo spíš elity, k nimž se jmenovaná režisérka sama evidentně řadí?

Četl jsem vyjádření paní Sommerové. Dost mě překvapila, jen nad tím kroutím hlavou. Mně osobně přijde divná společnost, kde se pravda a láska staly nadávkou, společnost dělicí se na jakési lepšolidi, kavárníky, sluníčkáře a podobně. Velmi snadno známkujeme lidi na xenofóby, rasisty, homofóby a kdo ví co ještě. Zcela jsme ztratili normální respekt k názorům druhých. Takové výroky, jako je ten paní Sommerové, jsou příkladem namyšlenosti elit, které u lidí posilují pocit, že se jim politici vzdalují. Andrej Babiš nepochybně je problém, ale musíme se ptát, zda jeho zvolení není spíše reakcí na selhání předchozích vlád.

Kdo bude volit nás? Přes všechny problémy, které přinesly předchozí prezidentské a další volby, jsem přesvědčen, že je pořád dost občanů, pro které je vědec symbol pokroku a vzdělanosti. Člověk zkušený, zvyklý řešit problémy, respektující realitu takovou, jaká je, a schopný dávat své znalosti a vědomosti nejen lidu této země, ale české know-how přenášet i do evropského prostoru. Častý obraz vědců, který mne dost vytáčí je, že jsou to jen lidé čekající na nějaké granty, aby si mohli hrát někde v laboratoři. To si myslím, že je velmi nefér pohled na českou vědu, která dosáhla velkého množství skvělých výsledků, a její vědci se dovedli výrazně uplatnit i ve společenském životě. Jsme prostě hrdí na českou vědu.

Jako vědci neděláme vědu a výzkum pro nějakou elitu. Chceme, aby výsledky naší práce sloužily všem lidem. A stejně tak to má být i v politice.

Kdo jsou podle vás ti vzdělaní? Ti, kterým ve škole nešla matematika, fyzika a další přírodní vědy, a proto se vrhli na herectví a s ním spojené profese či na mnohdy bizarní humanitní obory, nebo fyzici, chemici jako vy a jiní vědci? A je vadou demokracie, že v ní mohou rozhodovat i „nevzdělaní“, jak lituje Olga Sommerová?

Skutečným vzdělancem je ten, kdo svůj um a své znalosti dokáže využít ve prospěch společnosti, ve prospěch druhých. Ať už tím, že je učitelem, vědcem, podnikatelem, nebo třeba spisovatelem. Važme si také řemeslníků, živnostníků a manuálně pracujících. Zručnost, píle a kreativita se v jejich oborech může projevovat stejně užitečně. Na druhé straně jsou skutečné bizarnosti společenskovědních fakult, které se projevují absurdními diplomovými pracemi jako „Duhová rodina živoucího světla a lásky“ nebo „Figura kyborga v diskurzu kyberfeminismu“.

Demokracie je z definice rozhodování všech vzájemně si rovných lidí. Tak to bylo a tak by to mělo zůstat.

Postoj Olgy Sommerové opravdu nechápu – vzdělaný, nevzdělaný – kde je hranice? Diplom z některé „problémové“ vysoké školy? Absolvování vysoké školy nemůže být kritériem vzdělanosti nebo nějaké elitní laťky, od které výše, už jsi prostě něco jiného, něco víc.

Řekl bych, že kdo umí, ten umí. A ten, kdo skutečně umí, nemá žádnou potřebu se vyvyšovat nad jiné. Protože je schopen respektovat druhé.

Proč jsou v naší zemi s politickými názory mnohem více slyšet umělci než vědci? Ať už Olga Sommerová, Fero Fenič, který uráží náš národ, Jan Hřebejk, jenž svého času prohlásil, že rudá a hnědá prasata táhnou populistu Zemana na Hrad. Neselhávají tady veřejnoprávní média – Česká televize a Český rozhlas – v tom, že vědce ochotné vyjádřit se k dění ve společnosti nevyhledávají a nedávají jim prostor, kterého má naopak kdejaký „umělec“ habaděj?

Možná je to pozůstatek z dob komunistické totality, kdy umělci byli svými jemnými narážkami a dvojsmysly často jediným veřejným hlasem proti tehdejšímu režimu. Nepochybně je to dáno také tím, že umělci mají přirozeně větší přístup k médiím. Jenže dnes je úplně jiná doba a není žádný důvod, aby se tito lidé chovali jako vlastníci pravdy a morálky. Souhlasím, že veřejnoprávní média často selhávají. Příkladem je poslední rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ve věci dětských Zpráviček, kdy se redaktoři České televize dopouštěli indoktrinace dětí manipulativně propalestinskými sděleními. A to není první příklad. Vzpomeňme skandál kolem dětského pořadu Planeta YÓ týkající se informování o migrační krizi. Tohle jsou reálné projevy nebezpečné ideologie politické korektnosti. To musí skončit. Věci se musí nazývat pravými jmény.

Ale určitě bych vědcům „vytýkal“ to, že nevystupují častěji veřejně a aktivněji k veřejným otázkám a problémům. Z obavy, že by se zviditelnili nevhodným způsobem? Když jsme dávali dohromady naši kandidátní listinu, u mnohých oslovených jsem cítil takové obavy. Byla samozřejmě řada těch, co mě rovnou s politikou poslali někam. Možná je to tím, že vědec by se měl ze své podstaty vyjadřovat exaktně a neblábolit o něčem, čemu nerozumí. A mnozí mají vnitřní problémy s veřejným nazýváním věcí pravými jmény.

Bruselský think tank ECFR, Evropská rada pro zahraniční záležitosti, spočítal, že kdyby v květnových volbách euroskeptici získali více než třetinu křesel, mohli by bránit přijímání nových zákonů a zásadním způsobem ovlivnit směřování EU. Bylo by to žádoucí, nebo je naopak potřeba hasit evropský dům, který nám hoří, jak říkají někteří proevropští aktivisté?

Především je třeba nechat svobodně proběhnout volby do Evropského parlamentu. My se vymezujeme jako EU kritičtí. Evropská unie vyžaduje zásadní reformu. Potřebujeme zabrzdit ten zběsilý proud nové a nové legislativy a politického aktivismu, který se na nás z EU valí. Pokud někdo tvrdí, že hoří evropský dům, tak si jej nejprve znovu definujme. Je-li to souhrn všech ideologických nesmyslů, které evropeističtí – jak je nazval Václav Klaus – aktivisté v EU stihli navršit, pak je zcela jistě nezbytná změna, jinak vývoj Unie nebude nadále rozumně řiditelný ve prospěch jejích národů. Je-li to však idea svobodné spolupráce členských zemí, spolupráce jen v oblastech, kde je to skutečně nutné, pak říkám, že ten požár založili tito aktivisté, a my jej jdeme hasit.

V jakém stavu podle vás Evropská unie nyní je? Hroutí se jako Sovětský svaz v roce 1991, jak prohlásil miliardář a filantrop George Soros, s tím, že její „politbyro“ jen vydává zbytečné příkazy? Je to trefné hodnocení? Ale nemohou za ten popsaný stav právě lidé, jako je on?

Evropská unie je dnes, bohužel, administrativně byrokratický kolos, který čím dál méně slouží svému původnímu účelu. Vytrácí se respekt k národnímu a je víc a víc používán k bezohlednému prosazování podivných aktivistických vizí a bludů. George Sorose považuji za velmi zvláštního až nebezpečného člověka. Postačí se podívat, co kdy financoval. Jsou to převážně aktivity směřující k rozbití demokratické společnosti pod praporem záchrany demokracie, pod praporem politické korektnosti. Nevím, jestli se EU hroutí. Na takový soud je brzo. Ale musíme si být vědomi toho, že když se něco takového hroutí, nebývá to bez následků. A já osobně bych si to nepřál.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se rozhodl oslovit Evropany prostřednictvím otevřeného dopisu. Podle jeho slov musí Evropa hledat svou budoucnost, bránit se zneužívání nenávisti a v mnoha aspektech sjednotit své kroky. Solidarita podle Macrona tkví ve „společné azylové politice se společnými pravidly přijímání a odmítání“. Je Emmanuel Macron člověkem, který je schopen zachránit Evropu?

Macronova vize je vizí zcela nové Evropské unie přetvořené v jeden soft-totalitní stát. Tento jeho projev „Za evropskou obrodu“ považujeme za nadutou snahu o přenášení neschopnosti řešit problémy Francie na ostatní členské země. Jeho rétorika nápadně připomíná představitele totalitních systémů. Pokud by se návrhy prezidenta Macrona staly skutečností, došlo by tím k pomalému zničení demokracie ve jménu demokracie. To kategoricky odmítáme.

Zase velmi podivně působící rétorika ve jménu jediné pravdy, kterou má jen někdo a ten ji zuřivě prosazuje. Trochu divné představy o tom, co je to demokracie.

Bývalý armádní šéf Jiří Šedivý v rozhovoru pro Reflex pronesl, že do Evropy bude chtít nová generace migrantů z Afriky, v důsledku čehož se evropská společnost radikalizuje pod heslem, že „násilí plodí násilí“. Lze s tímto pohledem souhlasit? A co by měla Evropa dělat?

Že tlak nelegálních ekonomických migrantů z Afriky nepomine, to považuji za realitu. Rapidní růst africké populace ve vztahu k nízké výkonnosti tamních ekonomik je zásadním problémem. Nelze si zavírat oči před tím, že tato migrace má přímou souvislost s bezpečnostní situací v evropských městech a s riziky terorismu. Bezpečnost je jeden ze základních úkolů politiků. Evropská unie musí zásadně reformovat rozvojovou pomoc v Africe a na Blízkém východě. Migranti nesmí mít důvod ze svých zemí odcházet. Souhlasíme, že jižním členským státům je třeba pomoci. Ne však absurdními a nepřijatelnými migračními kvótami, ale silnou, účinnou a nekompromisní ochranou hranic EU.

Je nutné si uvědomit, že všechny současné planetární problémy – migrace, sociální a politické problémy, problémy životního prostředí – dominantně souvisí s nárůstem populace na planetě. A protože nechceme a nesmíme lhát sami sobě, dodám současně, že toto se týká prakticky výhradně zemí tzv. třetího světa.